Photo by Eliška Pivrncová
Photo by Eliška Pivrncová

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost vyzpovídat další vášnivou cestovatelku. Představuji vám Elišku, která za posledních pár let žila v několika zemích a procestovala toho opravdu hodně. O své zážitky se dělí se svojí rodinou a čtenáři na blogu Ell Wanderlust.

1. Ahoj Eliško, co tě vedlo k založení blogu?

Do takového rodinného pisálkování jsem se pustila s naší první cestou. Založili jsme pro naše známé blog o cestování v Kanadě, pak o Zélandu a nakonec jsem i psala své postřehy ze Švédska. To vše bylo mířeno jen pro nejbližší, ale sem tam nějaký zbloudilec si i na takovýto blog našel cestu. Přišlo mi za tu dobu hned několik otázek a pochval na fotografie. S mojí cestou do Anglie jsem si už řekla dost. Nebudu přeci zakládat další blog a psát jen o Anglii, když mám najednou chuť zavzpomínat na cesty minulé, pochlubit se zážitky, fotografiemi a dát i nějaké tipy ostatním. Hodně mě inspirují ostatní blogy o cestování a různé cestovatelské youtube kanály, tak jsem si řekla, že zkusím inspirovat svým příběhem i já.

Photo by Eliška Pivrncová
Photo by Eliška Pivrncová
2. Dozvěděla jsem se o tobě, že jsi žila v Anglii, na Novém Zelandě, ve Švédsku a v Kanadě. Kde se ti líbilo nejvíce a ve kterě z těchto zemí by jsi ráda žila natrvalo?

Měla jsem to neskutečné štěstí si vyzkoušet žít poslední čtyři roky každý rok jinde, ale každý ten život v dané zemi se lišil. V Kanadě jsme žila na jednom místě ve velkoměstě a měla stálé zaměstnání. Na Zélandu jsem střídala bydlení v autě, živila se sezónními pracemi a s každou změnou práce ujela další kus cesty. Ve Švédsku jsem studovala a bohužel vůbec necestovala. V Anglii jsem zas byla na pracovní stáži a většinu času trávila v práci. Je tedy těžké srovnávat, ale ta rozmanitost přírody, hory, klid a celkový životní styl, který na Zélandu a v Kanadě najdete, by mě táhlo zpět za oceán. Žít na nějakou dobu bych si dokázala představit v každé zemi, ale natrvalo a šťastná bych byla asi jen v Kanadě a na Zélandu.

Photo by Eliška Pivrncová
Photo by Eliška Pivrncová
3. Jaké tři věci by sis vzala na opuštěný ostrov?

Foťák, abych to mohla všechno pěkně zaznamenat. Duct tape, která je podle MacGyvera dobrá na všechno. A do třetice všeho dobrého samozřejmě svého manžela. Vzala jsem si ho, protože s ním chci strávit a prožít všechna dobrodružství, tak bych ho přeci nemohla ošidit o tohle.

4. Tvoje “dream destinace”?

Většina vysněných míst se točí kolem hor, takže zde nesmí chybět Nepál, Peru, Norsko nebo i profláklý západ USA. Moc bych si přála navštívit přátele v Keni, prozkoumat tak pro mě úplně odlišný svět Afriky a dát si takovou tu plážovou dovolenou na pár dní na Zanzibaru. Znovu mě to táhne do Kanady a také na Island. Nejsem zrovna městský typ, ale zaletět si do džungle velkoměsta jako je New York nebo Hongkong by se mi také líbilo. Těch míst je opravdu hodně.

Photo by Eliška Pivrncová
Photo by Eliška Pivrncová
5. Co nejbizardnějšího se ti v zahraničí kdy stalo?

No, je to taková kuriozita a blbost zároveň. Při našem cestování v Kanadě jsme zapomněli na fakt, že jsme v jiném časovém pásmu a skoro celou tu cestu jsme žili s hodinovým zpožděním. Ujel nám proto v naprostém slejváku autobus na dvoudenní trek. Museli jsme stopovat na silnici s frekvencí jedno auto za sto let a na trek se tak vydali s dvouhodinovým zpožděním. Také jsme přišli pozdě na jiný autobus do kempoviště, kde jsou místa zarezervovány přesně na danou hodinu a to několik měsíců dopředu. Měla jsem tak strach, že se tam už jinak nedostaneme a začala se hádat s řidičem. Já nechápala, proč nás nechce vzít, když jsme přišli včas. On zas nechápal, proč se s ním hádám, když to není ani náš autobus a jdeme pozdě. Když mu došlo, že já pořád ještě žiju v jiném čase a ukázal mi čas na hodinkách, bylo mi hooodně trapně.

6. Jaké dvě rady by jsi dala človeku, který se chystá na svou první cestu na Nový Zéland?

Cestování na Zélandu může být pěkně drahou položkou, a proto doporučuji půjčit si zařízený „van“, který neposlouží nejen jako dopravní prostředek, ale zároveň jako ubytování. Na Zélandu se dá v autě přespat v kempovištích a místech zadarmo a navíc zažijete s partnerem či kamarádem úplně jiný styl cestování, který právě k Zélandu patří. Také bych si nelámala hlavu, pokud budou ty nejznámější Great walks už úplně plné. V daných oblastech je vždy více treků, které jsou stejně krásné, nebo můžete vždy prozkoumat alespoň první úsek treku a vrátit se zpět.

Photo by Eliška Pivrncová
Photo by Eliška Pivrncová
7. Máš svůj “bucket list”? Co bychom na něm našli?

Bucket list nemám a asi ani nepotřebuji. Vše, co si přeji je mít šťastnou rodinu a být spokojená sama se sebou. Jestli skočím padákem, vylezu na vrchol pyramidy nebo si stihnu zaletět na Maledivy pro mě není důležité.

8. Tvůj nejsilnější zážitek z cest?

Nejsilnější zážitek je z minulého roku, kdy jsem byla paralyzována strachem pod vrcholem v Dolomitech. Nemohla jsem se hnout, bála jsem se, že spadnu, že spadnou ostatní. Při tom nebyla cesta zpět. Nic horšího jsem nezažila. Lezli jsme jednu ferratu v Itálii a pak si chtěli dát ještě jako bonus nejištěný vrchol. Kvůli sněhu jsme šli ale obklikou po západní stěně a protože cesta nebyla moc dobře značená, následovalo nás ještě pár dalších bláznů. Neměla jsem tedy strach jen o mě a Matěje, ale i o ostatní, protože byly v téhle bryndě kvůli nám. Ten krok vpřed jsem udělala, nic jiného mi nezbývalo. Po několika metrech jsem konečně vystoupala na vrchol a strašně se rozbrečela. Bylo mi na zvracení a řekla si, že už nikdy nepolezu nic takového bez jištění.

Photo by Eliška Pivrncová
Photo by Eliška Pivrncová
9. Jaký byl tvůj úplně první výlet za hranice? Kam to bylo a jak na to vzpomínáš?

Ten asi úplně první výlet byl se školou do bazénu v Německu. Tyhle školní akce za mořem a aquparky ale jako cestování asi ani nepočítám. Jako takový počátek mého cestování a cestu za hranice naší země a za hranice mé pohodlnosti považuji cestu na Island v roce 2010. To byla neskutečná krása. Přimělo nás to koupit zrcadlovku a utvrdilo mě to, že putovat horami několik dnů přináší skvělý pocit. Musíte vynaložit hodně sil, abyste si některá místa zasloužili.

10. Tvoje nejoblíbenější fotka z cest?

To nejvíc nejkrásnější místo, na kterém jsem byla a ještě měla možnost za perfektního počasí a z ještě perfektnější vyhlídky fotit, bylo Assiniboine Provincial Park v Kanadě. Proto bude i ta nejoblíbenější fotka právě odsud. Dostat se sem nebylo jen tak. Museli jsme ujít 28 kilometrů za pořádného slejváku se zátěží na zádech. A když ještě přičtu můj strach z medvědů, opravdu jsem měla pocit, jako bych se ocitla v ráji a ještě k tomu zaslouženě.

Photo by Eliška Pivrncová
Photo by Eliška Pivrncová

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *