Kambodža sdílí své hranice s Thajskem, Vietnamem a Laosem. Je to země, ze které s největší pravděpodobností pochází tričko, které máte právě na sobě a země jejíž král mluví plynně česky.

Dovolenkáři si tam většinou jen odskočí na pár dní ze sousedního Thajska, aby se podívali na největší chrámový komplex na světě – Angkor Wat, který se nachází nedaleko města Siem Reap.

Já strávila v Kambodži necelé tři týdny a mohu říct, že právě odtud jsem si odnesla nejvíce zážitků a vzpomínek. Takže, kde moje cesta vlastně začala?

Z ultra moderního města do Phnom Penh

Do Kambodži jsem přiletěla ze Singapuru. Ze země, která je nechutně čistá, která má vodopády uprostřed nákupního centra, tropickou zahradu s motýli na letišti a která se řadí mezi prvních deset nejvyspělejších zemí světa, do země, jejíž hlavní město nemá cesty a kde si zaměstnanci v textilním průmyslu vydělají 140 USD za měsíc. Moje reakce byla: WOW!

Zdroj: Phnom Penh Post
Zdroj: Phnom Penh Post

Já strávila v Thajsku pět měsíců v kuse a za tu dobu jsem si zvykla na to, že se na sebe každej usmívá a vše řeší v klidu. V Kambodži jsem však narazila hned po vystoupení z letadla. Úředník, který byl zodpovědný za to, aby lidé, kteří žádají o víza měli všechno hezky připravené a stáli ve frontě pěkně za sebou, byl krajně nepříjemný a na všechny ječel (a to jsem netušila, že ve stejném duchu se to ponese po zbytek mého pobytu).

Jeden z mých známých se mě potom ptal jak se mi v Kambodži líbilo a já si stěžovala na to, že lidé tam nejsou “moc friendly”. Bylo mi řečeno, že po tom co si zažili se není čemu divit.

Mezi lety 1975 – 1979 byl v zemi nastolen brutální režim Khmer Rouge během kterého přišlo o život dva miliony lidí. Cílem vůdce Pol Pota bylo v zemi zavést středověk. Každý, kdo vykazoval známky vzdělání, nosil brýle nebo znal cizí jazyk byl mučen a popraven. Města byla uzavřena a lidé byli nuceni pracovat na farmách. Tam bohužel umírali z přepracování, nemocí a hladomoru. Vláda byla naštěstí svržena v roce 1979 poté co do země vpadli vietnamští vojáci.

Jízda taxíkem

Moje rada zní: až pojedete v Kambodži taxíkem, mějte připravenou mapu a název místa kam chcete jet v místním jazyce! Moje cesta z letiště byla opravdu zážitek! I potom co jsem panu taxikáři přinejmenším desetkrát zopakovala název ulice (takovým tím stylem, když Češi mluví česky na cizince a myslí si, že jím rozumí), pořád nevěděl kam to vlastně chci. A víte co byl zásadní problém? Když jsem zjistila, že čísla domů nejdou za sebou! Takže si představte, že máte dům číslo 5, vedle toho 78 apod. Prostě žádná logika.

Měla jsem dojet do domu ve kterém bydlela moje kamarádka. Taxikář začal být po nějaké době solidně nasranej, protože cena za jeho služby byla cena pevná a on se rozčiloval, že takhle projede moc benzínu a že mě tady prostě vysadí a že mu to je jedno.

Zdroj: thepanicroom
Zdroj: thepanicroom

Jó tak to bude fajn, říkala jsem si poté co jsem si uvědomila, že na Emmu mám jedinej kontakt, a to Facebook! Ani náhodou to nikde nevypadalo na to, že bych někde v okolí pěti kilometrů mohla využít free wifi! Začala jsem ho uklidňovat tím, že se budu po číslech domů dívat s ním a div jsem si krk nevykroutila.

Dojeli  jsme do slepé uličky, kde mi oznámil, že mě tam teda nechá, když v ten moment jsem zahlédla číslo 70! Jo, tomu se říká štěstí!

Jeden den a jedna noc v Phnom Phenh

Po vřelém uvítání s Emmou a jejími kolegy z nadace, kde pracovala, jsme se vydaly na Ruský trh. Jedná se o uzavřenou tržnici s úzkými uličkami na které seženete všechno od kuřete až po krásnou dekorační misku.

Skočila jsem si ještě koupit vodu a sušenky do supermarketu a docela mě tam zarazily ceny. V Kambodži se používají dvě měny – americký dolar a kambodžský riel, který je, ale takovou měnou, neměnou. Ceny jsou totiž všude uvedeny v dolarech a když jimi platíte, tak vám vrací v rielech, za které si toho stejně moc nekoupíte. 1 USD = 4 105 KHR. Za pár dnů zjistíte, že máte po kapsách kupu peněz, za které si stejně koupíte jen žvýkačky.

Zpět k těm cenám. Takže balíček sušenek za dva dolary? To jako fakt? Jak vyžijí ženy, které si při výrobě triček pro H&M vydělají 140 dolarů za měsíc? Za to si přece koupí jen 70 balíčků sušenek! Takže informace pro všechny – potraviny v supermarketech jsou na  místní poměry sakra drahé.

Večer jsme zašli na drink i s ostatními do hostelového baru The Flicks a druhý den odjely busem směr Sihanoukville!

….. pokračování příště

2 thoughts on “JAKÉ JE TO V KAMBODŽI? PART I.”

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *