Thajsko

JAK PROBÍHALO MÉ PRVNÍ POTÁPĚNÍ?

23/12/2015

K lekci potápění jsem přišla jak slepá k houslím. Došlu k tomu tak, že moje kolegyně z nadace (PHBGTU – ve které jsem pracovala jako dobrovolník) vyhrály v nějaké soutěži poukaz na zkušební ponor a ani jedna z nich ho nevyužila. Při jejich odjezdu z Phuketu si vzpomněly, že tu poukázku mají a prostě mi ji darovaly. Nebyla jsem si tak úplně jistá jestli do toho půjdu, ale po tom co mi každý z mého okolí vykládal o tom jak je potápění úžasná věc jsem to riskla. Byl to opravdu jedinečný zážitek, ale nejsem si úplně jistá, zda bych do toho šla znovu.

Kde
Na ostrově Phuket v Thajsku.

S kým
S potápěčskou školou Merlin Divers, která má stanici v Kamale na Phuketu, pod vedením zkušeného potapěče Paula Nebbse.

Jak to probíhalo
Kolem deváté hodiny ranní jsme se sešli ve stanici, kde jsem vyfasovala neopren, ploutve, brýle, závaží a poté jsme se vydali zadním vchodem na pláž, kde už čekala loď. Sešlo se nás pouze pár, většinou se jednalo o lidi, kteří už byli profi a chtěli se na pár hodin potápět. Úplný začátečník jsem byla pouze já a desetiletá slečna ze Singapuru.

Dostaly jsme krátké školení a asi po 15 minutách jízdy jsme zastavili na našem prvním spotu. Oblékli neopren, na záda v sedě nasadili bomby, instruktor nám pomohl přesednout si na okraj lodi, protože ty bomby byly tak těžké, že bez pomoci bych si sama nestoupla. A potom nás už back-flipem hodil do vody.

Jakmile jsme byly připravené, začali jsme s jeho pomocí zaplouvat pod hladinu. Chvilku mi trvalo navyknout si na dýchání přes bombu, je to totiž strašně hlasité a né úplně příjemné, každopádně si na to zvyknete. Horší byla ta bolest v uších při sestupu dolů. Trik je v tom, že musíte pomocí prstů a nosu vyrovnávat tlak v uších, ale to mi nějak nešlo a v jeden moment jsem myslela, že to vzdám, protože bolest byla horší a horší. Pak to, ale naštěstí přestalo a já si mohla začít užívat krásy podmořského světa.

Musím přiznat, že jsem se po celou dobu držela instruktora nebo jeho asistentky jako klíště, protože jinak jsem nebyla schopná zůstat na místě a voda se mě snažila odvát do všech  možných stran. Určitě na to je nějaký fígl, protože těm zkušeným se to nestávalo. První ponor trval cca 45 minut, a když jsme se vyšplhali zpátky na loď a posvačili banán, myslela jsem, že vyrážíme zpět na pevninu. K mému velkému překvapení však následoval ponor č. 2. Abych řekla pravdu, tak mě místní podvodní svět docela zklamal, viděli jsme pouze pár ryb a když to srovnám se šnorchlováním na Phi Phi, tak to byl jen slabej odvar.

Každopádně zkušenost to byla k nezaplacení. Připadala jsem si jak ryba v akváriu, asi dva dny potom jsem měla stále zalehlé v uchu, a celé odpoledne jsem potom prospala, protože to strašně vyčerpává. Jestli bych do toho šla znovu – spíše ne, možná jen někde na nějakém nádherném místě, kde by bylo jisté, že uvidím minimálně želvu.

You Might Also Like

2 komentáře

  • Janka 28/12/2015 at 19:28

    Pekný článok 🙂 ja by som hneď išla niečo takéto skúsiť

  • Leave a Reply