Jet do Benátek a vynechat návštěvu ostrovů Burano a Murano je jako jet do Paříže a nejít se podívat do Louvru. Možná vám jejich názvy nic neříkají, ale možná je znáte z fotek jako uličky s těmi nejbarevnějšími domky. A jak se k nim dostanete?

Nedisponujete-li vlastní lodí, budete se muset spolehnout na služby vodního taxi nebo autobusu, kterému se v Benátkách říká vaporetto. To k ostrovu Murano odjíždí ze stanice, která je přímo před hlavním vlakovým nádražím Venezia Santa Lucia. Doporučuji zakoupit si celodenní jízdenku za 20 euro. Vzhledem k tomu, že jedna jízda vyjde na 7,50 se to určitě vyplatí.

MURANO

Naší první zastávkou bylo Murano, kterému se přezdívá “ostrov sklářů”.  Cesta vodním busem trvala kolem třiceti minut a již při vystupování z lodi na nás začal pokřikovat postarší Ital, který nás “for free” zval na prohlídku do výrobny muránského skla, kam jsme se šly ze zvědavosti podívat. Následovaly jsme tedy dav lidí podél západní strany ostrova a asi po kilometru došly k růžové budově. Po dvaceti minutách čekání jsme byli všichni vpuštěni dovnitř a absolvovali tak krátkou přednášku o tom, jak se sklo vyrábí společně s názornými ukázkami místního skláře.

Později jsem si všimla, že takových skláren je na ostrově několik a téměř ve všech jsou možné prohlídky s průvodcem. Pokud přemýšlíte o nákupu suvenýrů nebo dárků pro své blízké, zde jste na tom pravém místě. Na ostrově je spousta obchůdků, galerií a ateliérů, které prodávají korálky, sošky, skleničky, figurky, bižuterii apod. Počítejte s tím, že budete muset sáhnout hlouběji do kapsy, protože to není úplně nejlevnější záležitost. Dražší kousky by měly být opatřeny certifikátem pravosti na který se raději zeptejte, jedině tak se vyvarujete nákupu levného skla z Číny.

Tradice benátského skla trvá již více jak tisíciletí. Foukané benátské sklo bylo od poloviny 13. století národní pýchou a skláři získali od města spoustu výsad, za předpokladu, že udrží tajemství výroby. Ve stejném období rada města rozhodla o tom, že se veškeré sklárny přesunou na ostrov Murano, kde je chtěla mít všechny pod dohledem.

Po návštěvě sklárny jsme se prošly kolem kanálů, nakoukly do obchůdků a asi po dvou hodinách jsme začaly hledat zastávku vaporetta č. 12, které odváží turisty do další zajímavé destinace, kterým je ostrov Burano.

BURANO

Ostrov Burano se po mé návštěvě stal jednoznačným vítězem kategorie “to nejbarevnější místo jaké jsem, kdy navštívila”. Až sem pojedete vy, raději si přibalte náhradní baterky k foťáku, protože odjed odsud minimálně bez sto fotek by byla velká škoda.

Místo je populární především díky barevným fasádám malých domečku, které jsou rozesety po celém ostrově, a které lemují protékající kanály. Člověka by ani nenapadlo, že barevnost domů je řízena přísným řádem. Pokud si majitelé domů chtějí dům nabarvit, musí podat speciální požadavek vládě, která rozhodne o tom, jakou barvou si obydlí mohou natřít.

Není divu, že si na tom nechávají tam záležet. Těch dva a půl tisíce obyvatel totiž žije převážně z cestovního ruchu a prodeje krajek. Až tu budete, nezapomeňte se podívat na kostel San Martino, jehož poznávacím znamením je mírně nakloněná věž.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *